#6 | 2021
Pestrec mariánsky a jeho priaznivé účinky
Antivirové účinky silymarinu
Silymarin je standardizovaná směs flavonolignanů, mezi něž patří např. silybin, silikristin.. Silymarin se získává ze semen ostropestřce mariánského (Silybum marianum), což je jedno nebo dvouletá rostlina, která má domovinu v oblasti kolem Středního moře. Ostropestřec je po dlouhá staletí používán jako léčivá bylina a silymarin je využíván i v klinické praxi pro zlepšení stavu jater, chrání je a podporuje jejich regeneraci. To však není vše, vědecké studie odhalily, že silymarin má také pozitivní vliv na pokožku, snižuje oxidační stres, zlepšuje fungování imunitního systému a má také protinádorové účinky.
Tato studie měla potvrdit, že má silymarin také protivirové účinky. Autoři se zaměřili na virus způsobující nemoc ruka-noha-ústa, tj. na enterovirus 71. Nemoc se objevuje hlavně u dětí a dochází k teplotám a výsevu vyrážky okolo úst, na nohách a rukách. Nemoc však může mít také vážný průběh, může dojít i k paralýze, srdečně-plicnímu otoku a smrti. Vakcína je zatím v testování. Krom silymarinu byl také zkoumán protivirový účinek baicaleinu a baicalinu.
Test se prováděl na buněčných kulturách, které byly vystaveny působení viru, který buňky infikoval a mohl se také množit, zkrátka virus se choval jako v organismu. K některých kulturám byly přidávané krom viru také silymarin, baicalein a baicalin (obě látky jsou z šišáku bajkalského).
Silymarin vykazoval virucidní (pro viry toxické) účinky, než virus vnikl do buňky. Na zabití 50 % viru v médiu buněčné kultury stačila dávka 15,2 ± 3,53 μg/ml. Podobné účinky měl také baicalein. Silymarin navíc znemožnil uchycení viru na buňkách. To je velmi výhodné, neboť když se virus nepřichytí na buňku, nemůže do ní proniknout, tj. infikovat ji, a nemůže se tedy ani pomnožit. Bez vstupu do buňky virus umírá.
Studií se tedy podařilo prokázat, že silymarin má přímé protivirové účinky, zabíjí virus mimo buňky a zabraňuje vstupu viru do buňky. Je možné, že silymarin bude mít podobné účinky i proti jiným virům. Toho by mohlo být využito i v léčbě pacientů.
Lalani, S.S., Anasir, M.I. & Poh, C.L. Antiviral activity of silymarin in comparison with baicalein against EV-A71. BMC Complement Med Ther 20, 97 (2020). https://doi.org/10.1186/s12906-020-2880-2
Silymarin chrání srdce
Srdečně-cévní nemoci postihují velkou část populace a jsou nejčastější příčinou předčasné smrti. Silymarin je standardizovaný extrakt, který se získává z plodů ostropestřce mariánského (Silybum marianum). Jedná se o směs flavonolignanů, které mají mnoho biologických účinků. Od nepaměti se využívá ostropestřec jako látka chrání a podporující regeneraci jaterní tkáně. Tento extrakt je doporučován také v klinické praxi, tj. pacientům. Krom hepatoprotektivních účinků byly také potvrzeny účinky protizánětlivé, antioxidační, protinádorové atd.
V této studii se autoři rozhodli zjistit, zda může silymarin pomoci zmírnit poškození srdce při srdečním infarktu. K němu dochází nejčastěji na základě již existující aterosklerózy či trombu, které omezují průchod krve cévami zásobujícími srdeční sval kyslíkem a živinami. Pokud dojde k úplnému uzavření cévy, dochází k “umírání” buněk srdeční svaloviny a trvalému poškození srdečního svalu. V krvi se při poškození srdečního svalu zvyšují hodnoty určitých látek, např. troponin, mozkový natriuretický peptid, mění se také hodnoty odrážející aktivitu imunitního systému, neboť poškození srdečního svalu se spouští také zánět, který může srdce dále poškodit, navíc se výrazně zvyšuje oxidační stres.
U krys, které dostávaly silymarin, byly hodnoty látek, které značí míru poškození srdečního svalu, nižší, stejně tak natriuretický peptid. Navíc se snížila zánětlivá odpověď a zvýšila aktivita enzymů, které snižují oxidační stres, a to superoxiddismutázy. To se projevilo také poklesem hodnot malondialdehydu, který vzniká reakcí volných radikálů s tuky v buněčných membránách. Omezila se také apoptóza srdečních buněk, tj. buněčná smrt. Autorům se také podařilo vytvořit formu silymarinu, která se lépe vstřebávala a měla tak vyšší účinky než samotný silymarin (F3 liquisolid).
Výsledky tedy ukazují, že silymarin může mít příznivý efekt na srdeční sval při srdečním infarktu. Může zmírnit rozsah poškození.
Sheta NM, Elfeky YA, Boshra SA. Cardioprotective Efficacy of Silymarin Liquisolid in Isoproterenol Prompted Myocardial Infarction in Rats. AAPS PharmSciTech 2020 Jan 23; 21(3):81.
Ochranný vliv silymarinu na ledviny
Silymarin je standardizovaný extrakt získávaný ze semen ostropestřce mariánského (Silybum marianum), který má domovinu v oblasti Středomoří a je po staletí využívám v “lidovém” léčitelství. Silymarin je směs flavonolignanů, nejvýraznější je silybin. Klasická medicína také využívá silymarin v běžné praxi u pacientů s jaterními onemocnění. Je totiž potvrzeno, že silymarin chrání játra před poškozením a urychluje jejich regeneraci. Studie však ukázaly, že silymarin umí mnohem víc. Podporuje zdraví pokožky a její hojení, stimuluje imunitní systém, snižuje hodnoty cholesterolu, působí protinádorově, snižuje oxidační stres atd.
V této studii autoři testovali, zda by bylo možné použít silymarin také jako ochranu pro ledviny. Ledviny jsou párový orgán, který zbavuje organismus nadbytečné tekutiny a s ní i toxických látek, látek vznikajících při metabolizování živin, léčiv atd. Jsou tedy vystavovány škodlivinám a mohou být rychle poškozeny. Pro ledviny jsou toxická chemoterapeutika, ale také některá antibiotika, např. colistin. Toto antibiotikum je vyhrazeno pro léčbu rezistentních gram negativních bakterií, které není možné jinak zničit. Léčba je tedy nasazena i s rizikem poškození ledvin. Vědci samozřejmě hledají možnosti, jak omezit toxicitu colistunu. Chránící látka nesmí mít žádnou toxicitu. Volba padla na silymarin. Ke studii byly použity krysy, které byly rozděleny do několika skupin, jedna sloužila jako kontrola a nedostala nic, další skupina dostala colistin a silymarin, další samotný colistin. Po týdenním podávání těchto látek se provedla analýza vzorků ledvin a krve.
Výsledky byly skutečně zajímavé. Stav ledvin krys, které dostávaly pouze colistin nebyl dobrý. Ledvinná tkáň byly poškozená, byla výrazně vyšší tvorba volných radikálů, tj. oxidační stres. Poškodily se jak vývodné kanálky, tak dřeň ledviny, tkáń byla zasažená zánětem a mnoho buněk podlehlo apoptóze, tj. buněčné smrti. Jiná situace byla u krys se silymarinem a colistinem. Poškození tkáně bylo výrazně nižší, a to jak ve dřeni, tak v oblasti ledvinných kanálků. Díky silymarinu se zvýšila aktivita enzymů, které neutralizují volné radikály, tj. superoxid dismutázy a glutation peroxidázy. Snížení oxidačního stresu šlo ruku v ruce se snížením zánětu.
Závěry studie jsou tedy jasné. Silymarin může pomoci ochránit ledviny během podávání pro ledviny toxického colistinu. Je pravděpodobné, že by silymarin chránil ledviny i před jinými toxickými látkami.
Dumludag B, Derici MK, Sutcuoglu O, et al. Role of silymarin (Silybum marianum) in the prevention of colistin-induced acute nephrotoxicity in rats.Drug Chem Toxicol. 2020 Mar 16:1-8. doi: 10.1080/01480545.2020.1733003.